Pizza

Pizza

Exportní šlágr ze sladké Itálie je objevem z Neapole.

Tenký korpus, který získává své kořeněné aroma a vzduchové bublinky v těstě pečením v peci na dřevo, k tomu jednoduchá obloha – podle toho poznáte dobrou pizzu.

Složitější je otázka jejího původu. Téměř každá historická kultura od Egypta až po obyvatele Pompejí znala předchůdce pizzy. Římané přinášeli svým bohům pečené placky jako obětní dary, v Číně jedli už před staletími plochý kořeněný chléb z rýžové mouky a v Turecku existuje snad odjakživa masová pizza pod názvem "Lahmacun".

Úplně první pizza tak, jak ji známe dnes, byla upečena v 18. století v kamenné peci v Neapoli. Kynuté těsto obložené nasekanými rajčaty a mozzarellou, kořeněné bylinkami a česnekem. Charakteristický oblý okraj od té doby tvoří tak zvaný „cornicione“, prostor pro přísady.

Dlouho byla pizza považována za jídlo chudých. Až do roku 1889, kdy se královně Markétě Savojské omrzela vybraná francouzská kuchyně. Povolala nejlepšího neapolského pekaře pizzy do Palazzo di Capodimonte a objednala si pizzu v barvě italské trikolóry, obloženou rajčaty, bazalkou a mozzarellou. Tím se zrodila pizza Margherita.

Obecně oblíbená je i druhá „pravá neapolská“ varianta, pizza Marinara („námořnická“) s rajčaty, česnekem, oreganem a olivovým olejem. Oba originály jsou známé po celém světě díky italským vystěhovalcům, kteří po celé Evropě a Severní Americe otevřeli své pizzerie.

Spolu s vítězným tažením vznikl i bezpočet často spíše méně chutných kreací. Z tohoto důvodu založili pekaři pizzy v Neapoli v roce 1984 „Associazione Verace Pizza Napoletana“, tedy spolek k ochraně neapolského originálu, který propůjčuje pečeť kvality vybraným pizzeriím.

Text: Kim Leclaire